Hudba, spojení do láskyplného nitra

Většinu svého života jsem nechápala, co lidem přináší poslech hudby. Proč nosí na uších sluchátka? Jaký požitek jim přináší, že to opakují třeba každý den?

Když se mě někdo zeptal, jakou hudbu ráda poslouchám, nevěděla jsem. Měla jsem pár oblíbených interpretů, ale nebyli tak hlubokou součástí mého života jako je tomu dnes.

Řekla bych, že si to teď všechno tak trochu vynahrazuji. Až dochází ke kuriózním situacím. Hudbu poslouchám až do poslední vteřiny před příchodem do práce. Jednou to komentoval i náš pan školník, ale naštěstí jsem ho neslyšela. Moje drahá kolegyně mi se smíchem řekla: „Počkej, až tě někdo přepadne… Volám na tebe a ty nic.“

Co se změnilo, že je hudba najednou tak moc se mnou?

Mám pocit, že to souvisí s postupným uvolňováním bloků na těle i na duši. Společně s tím vnímám ještě jeden zajímavý objev – mnohem lépe rozumím mluvené angličtině. Jak a jestli to spolu opravdu souvisí, netuším. Jen vím, že to pozoruji už delší dobu.

Přibližně od chvíle, kdy jsem začala více pečovat sama o sebe a věnovat se svému seberozvoji.

Fascinuje mě poslouchat a rozumět slovům písní. Některé z nich se dostávají hluboko do mého srdce, až se ocitám v úplně jiném světě. Ve světě, který je cítit po lásce, hřejivosti, radosti a hlubokém štěstí.

Hudba mě dokáže uvolnit do té míry, že se přirozeně zapojuje i moje tělo. Když se zamyslím nad tím, jak obrovský rozdíl je mezi tím, jak jsem hudbu vnímala PŘED tím, než jsem na sobě začala pracovat, a TEĎ, kdy se díky této cestě postupně rozvolňují staré rány, cítím obrovskou vděčnost.

Každé ráno si proto nasazuji sluchátka a vyrážím na své dvě čtyřicetiminutové cesty. Do práce… ale zároveň i do světa nádherných pocitů, které jsou hluboko uložené uvnitř mě a kterých se už nějakou dobu MOHU DOTÝKAT.

Že je hudba lék, už pro mě není jen prázdná fráze. Je pro mě spojením s mým vnitřním láskyplným světem.

Obdivuji všechny, kteří mají dar hudbu tvořit. Mohou na její vibraci být každý den. Nejen že se jí sami sytí, ale zároveň skrze ni rozdávají krásné pocity i ostatním. Děkuji. A jsem vděčná, že se dostávají i ke mně.

A právě teď, když tento článek píšu, poslouchám také hudbu. Tu nejlepší z nejlepších.

Ranní zpěv ptáků z okolí.

Když máš pocit, že se tvůj mozek neumí zastavit a stále odbíhá od přítomného okamžiku, zkus na chvíli vyjít ven. Poslouchej, jestli uslyšíš ptačí zpěv. Pokud ano, chvíli v tom jen buď a nech ho na sebe působit.

Je to léčivé. I když to možná hned nedokážeme vnímat.