Září, začátek každoročního pracovního koloběhu

Je po prázdninách. Po tom úžasném letním období, kdy opravdu nic nemusím. Dělám si co chci, mám svůj život podle sebe, své pomalé tempo, které mě vrací k sobě a ukazuje mi cestu.

Přála bych si to tak mít i další měsíce. Ale to už nejde. Nastupuju do systému práce a ty mladší do systému školy. Pokládám si otázku, proč jsme se narodili pro to, abychom většinu našeho času pracovali?
Nekonečná krása života se díky tomu vytrácí. Nemůžeme cestovat a trávit čas se svými blízkými, tak jak bychom si přáli. Jsme ochuzeni o obyčejný, jednoduchý, ale nejvíc naplňující životní čas.

Každodenní východy a zápasy slunce, pobyt v přírodě, možnost se ráno probudit vedle našich blízkých s úsměvem a slovy „dobré ráno“. Většinou mizíme v minutách z našeho láskyplného domova a vracíme se k večeru unaveni z práce. Jenom proto, abychom si vydělali peníze, které nám slouží pro přežití na této planetě, k tomu, abychom zaplatili fixní náklady za bydlení, jídlo aj.. Možná si mohli občas dovolit cestovat po světě a mít cestovatelského zážitky, kterými člověk roste a posiluje své vnitřní prostředí k většímu klidu, sebevědomí, poznání sebe sama či odvahy.

V takovém pracovním způsobu života nemáme ale čas na sebe, na své děti, partnery, na ten nejkrásnější a nejvíc naplněný společný čas. Tam totiž vzniká ten soulad, sblížení, duše si lebedí, spěch se vymění za pomalost a jsme to opravdu my.

V práci se někteří fyzicky dřeme, jiní mají psychicky náročné zaměstnání a tak nás ty hodiny pracovních závazků pomalu a jistě oslabují v našem vnitřním životě. Víkend uteče jak voda a nemá šanci konkurovat pěti pracovním dnům. Vydáváme energii, která se nám mnohdy nevrací.
Nežijeme pro sebe, ale pro něco nebo někoho jiného za účelem finančního ohodnocení, které vložíme do systému, abychom mohli přežít.

Tak se snažím z tohoto pracovního kolotoče, který nám ubírá tolik životního času vystoupit a odstartovat svůj projekt, který mi dává velký smysl a zároveň velikou svobodu.

Tento projekt je věnován dětem, které odjíždí na tábor, soustředění nebo třeba lyžák mimo domov, a aby se jim tolik nestýskalo a byly více ve svém klidu a se sebou, tvořím pro ně cestovní kartičky, které jim jsou blízké, protože vychází z informací o nich. Z toho co mají rádi, čemu se rádi věnují, co je jejich zájmem atd. tvořím krátké autentické příběhy. Je to takové pohlazení po jejich krásné duši, které tak moc všichni potřebujeme🤍.

Prodej a propagace bude spuštěno začátkem jara, kdy na to po Vánocích bude nejspíš nejlepší vhodný čas z pohledu úspěšnosti. Ale protože mám už nyní velkou chuť je tvořit, nabízím možnost, že vám je vytvořím zdarma. Pouze bych vás požádala o úhradu doručení kartiček a pokud byste měli zájem mi dát recenzi, jak se vám a vašim dětem líbili, pomohlo by mi to projekt šířit dál.

O projektu:

Napiš si o ně na email info@pohlazenidetskeduse.cz, kde vše domluvíme. Moc se těším!

Krásné podzimní zážitky s vašimi blízkými.