Když se život ptá: kudy dál?

Jsou období, kdy cítíme, že se něco mění. Ne vždy hned víme, kam nás ta změna zavede. Ale někde hluboko uvnitř tušíme, že už stojíme na nové cestě. Poslední týdny takové období prožívám i já.

Chci dál dělat svou práci asistenta pedagoga. A zároveň chci rozvíjet svůj láskyplný projekt – tvořit věci, které mohou dětem přinést pocit klidu a bezpečí. V poslední době jsou to především cestovní kartičky pro děti. Mám pocit, jako by u mě začal rok ohnivého koně – plný energie, pohybu a někdy i malého chaosu. Nevím, jestli na toho koně nasednu a rozjedu se vpřed, nebo budu chvíli stát a hledat směr. A tak se snažím dělat jednu věc. Dávat tomu prostor. Pozorovat a naslouchat.

Návrat k sobě

V poslední době si více všímám svého těla. Je to, jako by se po dlouhé době probouzelo ze zamrznutí. Začínám znovu vnímat, co cítím. Co potřebuji. Co je pro mě důležité. Možná to znáte také. Najednou začnete:

říkat nahlas svůj názor

stavět se za sebe

nastavovat své hranice

a vaše hlava už vaše rozhodnutí tolik nesoudí.

Co mě učí práce s dětmi

Moje práce asistenta pedagoga mě naplňuje právě v tom, že mohu být dětem oporou. Někdy jsem pro ně kotvou. Jindy světlem. Někdy jen tichým pozorovatelem. Škola je pro děti často místem velkých životních lekcí. Potkávají se zde různé příběhy, různé povahy, různé emoce. Každé dítě si s sebou nese své zkušenosti z domova a ve škole se tyto světy potkávají.

Moje role je někdy jen jemně nasměrovat situaci. Jindy nabídnout pomoc. A někdy zasáhnout, když je to potřeba. Za ty roky jsem si uvědomila jednu věc. Nezáleží kolik znalostí si odnesou. Potřebují zažít pocit bezpečí, laskavosti, přijetí a vědomí, že na světě mají své místo.

Co je pro mě opravdu důležité

Před téměř osmi lety mě potkala zkušenost se zdravím, která mi změnila pohled na mnoho věcí. Tehdy jsem si uvědomila, že vzdělání mé dcery pro mě není to nejdůležitější. Mnohem důležitější jsou pro mě hodnoty jako laskavost, láskyplnost, radost ze života, pocit štěstí a hezké každodenní chvíle. Protože právě

TYTO MALÉ MOMENTY POSTUPNĚ VYTVÁŘEJÍ ČLOVĚKA, KTERÝ JE VNITŘNĚ SILNÝ.

Člověka, který má otevřené srdce a zároveň pevné hranice. A právě jedna z těchto cest mě přivedla k myšlence tvořit pro děti věci, které jim pomáhají cítit se klidněji a jistěji.

Odtud vzniklo Pohlazení dětské duše

Už nějakou dobu vím, že chci podporovat děti v jejich vnitřním světě. A tak vznikají malé projekty – například cestovní kartičky. Jsou to malé a milé texty na míru každé malé velké lásce jejichž součástí jsou vzkazy od rodičů, které mohou děti otevřít v době, kdy nejsou zrovna doma. Možná se vás to také týká.

Dítě odjede na tábor nebo školu v přírodě a přijde chvíle, kdy se mu zasteskne. Někdy právě v takových chvílích stačí pár milých slov a vzkaz od rodiče, aby se zase cítilo o kousek bezpečněji. Na táboře.
Na škole v přírodě. Na prázdninách.

Někdy stačí pár slov, aby dítě cítilo: „Někdo na mě myslí.“ A to může udělat velký rozdíl.

Malé věci, které mohou dětem pomoci. Znáte ten pocit, kdy přemýšlíte, jak mu dát kousek domova s sebou? Z těchto myšlenek vznikly cestovní kartičky Pohlazení dětské duše. Pokud vás zajímá, jak kartičky vypadají, můžete se podívat na můj Instagram.

Kam mě cesta zavede?

Možná mám před sebou ještě pár měsíců, možná jen týdny, kdy se rozhodne, kam se moje cesta vydá dál. Jedno ale vím jistě. To, co chci dělat, se nemění. Chci podporovat děti v jejich vnitřním světě a pomáhat jim objevovat klid, odvahu a pocit bezpečí.

Ať už se moje cesta vydá jakýmkoli směrem, budu vás o ní ráda dál informovat.