Jinak to neumím. Naslouchám jim a srdce mi říká, že je to v pořádku 🤍

Je léto, dva měsíce volna a my jsme na společné dovolené s mužem a dcerkou.Na místě, kde máme možnost poznávat okolní krásy hor a jiných míst, ale nejde to. Naše holčička nechce chodit do kopce, z kopce ani po rovině. Možná ji neumíme namotivovat, možná ji dostatečně nenutíme chodit. Nevím. A vlastně ani vědět nechci.

Co vím, je, že nechci sobě ani jí kazit naše společné chvíle a vidět, jak po cestě pláče. Chci, abychom si to vše užívali každý po svém, po tom po čem toužíme a jak si to představujeme. A tak se s mužem střídáme v procházkách, jeden na vrchol, druhý po modré ke sklárně. To je naše touha. Její touha je však jiná. Je to bazén, vířivka, první masáž, herna a pohoda na hotelovém pokojíčku.

A tak jsem dcerku nechala otočit se zpět do hotelu v laskavém doprovodu mého muže a pak ji napsala zprávu, že ji chápu a že máme všichni dovolenou, kdy nic nemusíme a máme právo si vybrat, jak ji chceme prožít a co máme chuť dělat a zároveň si také říct, co nechceme.

A ona nám to řekla 🤍. Prošla si při tom emocemi, dostala to ven a myslím, že se jí ulevilo. Já si v té chvíli uvědomila, že jsem na to její nepohodlí reagovala, až když jsem viděla, že kulhá. Předtím se jí fyzicky nic nedělo, ale vnitřně už byla nešťastná.

Tak jsi jdu sama po té modré a cítím se naprosto blaženě. Poprvé v životě jsem si užívala procházku úplně na plno a v osamění. Pustila jsem všechny obavy, které mi mysl nabízela. A byla to pro mě ta nejkrásnější procházka na světě a věřím, že zní budu dlouho čerpat. Vnímala jsem naprostou přítomnost plnou okolní přírody a zažila krásné i deštivé počasí. Naladila jsem se na sebe jako nikdy předtím.

Každodenní jednoduchou prací s pocitem vděku, jsem nesmírně šťastná, že to tak mám. S mužem jsme v laskavosti přijali informaci, že se nejspíš s naší dcerou projdeme po horách až někdy v budoucnosti, kdy si jí to samotnou zavolá. A to bude ta správná chvíle – z vlastní vůle a dobrovolně. Současně jsem si uvědomila, že to, co jí ukazujeme my, bude i ona předávat dál a tak to vnímám jako hluboký a svobodný vklad dalším generacím🤍.

Jakkoliv to umíš ty, věř, že je to v pořádku 🤍. Jsme každý na své cestě, na cestě za naším srdcem🤍. Tohle je ta moje.

Pokud tě tento článek nějakým způsobem oslovil, pojď si pro ebook zdarma, kde se dozvíš nejen o jedné cestě k dětem –NASLOUCHAT JIM, ale také o dalších.