Proč jsme na sebe někdy tak zlí a co s tím?

Každý máme nějakou svou hranici, svůj trigger, který dává našemu nervovému systému signál, že takhle už ne! V těle se rozjedou procesy jež na venek způsobí většinou silnou reakci vůči okolí. Za vyřčenými slovy, intonací hlasu a gestikulací se hluboko v uložených vrstvách člověka probouzí dětská či dospělá životní zranění často ještě doprovázená naším egem. Tyto projevy pak na venek způsobují křik, aroganci, ignoranci či fyzický útok atd. a dokáží tím i hluboce zranit a způsobit bolest druhému člověka.

Čím to je, že takto reagujeme?

Jedním z důvodů jsou naše jedinečné životní příběhy. To, co jsme prožili a prožíváme v našem životě, ale také možné zátěže, které si neseme ve své duši z našich minulých životů. Všichni bezpochyby jednáme ve svém nejlepším zájmu a ze svého úhlu pohledu na věc. Tím se střetáváme s ostatními názory a může docházet ke konfliktům.

Většinou si však v té chvíli plné emocí, vlastního zájmu a úhlu pohledu neuvědomujeme, že nad tím vším stojí naše základní lidské hodnoty, které opravdově ukazují to, kdo jsme, jaký máme charakter. Jedná se zejména o úctu, laskavost a respekt k druhému člověku.

Druhou příčinou je, že žijeme v kapitalistické a konzumní společnosti, kde jsou lidské hodnoty často nevídané a opomíjené téma. Tlak, spěch, zaměření na výkon a energii, která vychází ven, nás více a více vzdaluje od toho kým jsme se narodili – čistou láskou. Láska k sobě a ostatním je totiž základem pro chování se k ostatním v úctě, respektu a laskavosti.

Jak si v těchto náročných situacích můžeme pomoci?

Zásadní je zpomalit, zastavit se a pozorovat. Začít se vracet sama k sobě prostřednictvím našich malých velkých lásek, které žijí přítomností a dávají nám bezpodmínečnou lásku. Ptejme se jich, jak to dělají, na jejich pohled, naslouchejme jim! To je cesta k našim vlastním srdcím!

Aby děti zůstávaly na své láskyplné cestě a nezabloudily tomu se věnuje můj životní projekt, který bude spuštěn po letních prázdninách. Bližší informace na mém webu již brzy.