
Je to náročné a zároveň krásné! V nové práci, s novými kolegy, v novém prostředí. Všeho je příliš, nejvíc příliš je těch v dospělých tělech. Každý se svým vnitřním já, které se formovalo už od početí. Jsme nějak nastaveni každodenním výzvám a naše životní cíle jsou různé. Budu Vám vyprávět příběh jedné dětské dušičky, která čelí svým vnitřním výzvám v novém pracovním prostředí. Její duše je citlivá, bojí se lidí.
Ale ne dětí, ale těch velkých dospělých. Chápe jejich chování, rozumí tomu, co říkají, protože je vysoce empatická a její srdce je otevřené. Táhne jí to k těm malým – cítí se s nimi v bezpečí, lásce a upřímnosti. Ony jsou totiž jako ONA!

Bojí se jich. Někdy někde ve svém životě nejspíš zažila něco, co to způsobilo. A tak každý den svádí boj sama se sebou a pozoruje, jak se to vyvíjí. Vyhrává, prohrává nebo je to fifty fifty?
Dělá si sumář vděčnosti.
za sebe, za to jaká byla sama k sobě. Jak moc byla v souladu se svou duší
za zdraví, protože může chodit, dýchat a radovat se z obyčejného života
za vztahy, za to že má skvělého muže, milovanou dceru, rodinu a životní přátele
za práci, protože dělá co jí baví a naplňuje její duši po okraj láskou
A tak se pravidelně otáčí sama k sobě a s vděčností a laskavostí se přijímá a s odvahou vzhlíží k dalšímu dni.
Pojďme všichni začít s vděčností. Máme ji v sobě, tak ji probuďme. Bude nám velkým pomocníkem. Nic a nikoho k tomu nepotřebujeme. Mějme ji jako každovečerní rituál. Pojď si na těle prožít jaký to je. Zvědomuj si větu: „To co už mám je všechno, co potřebuji.“ Když k životu budeme s tímto vědomým pohledem přistupovat, víc nic nepotřebujeme. Ostatní bude pro nás třešničkou na dortu. Chce to však trénink a trošku času.
Co k tomu potřebuješ?
• sebe
• trošku svého času
• zápisník a tužku
Ten pocit vděčnosti je k nezaplacení! Zkus to a uvidíš!
Zde pod článek můžeš posdílet, zda máš nějaké dotazy a jak se ti daří praktikovat :-). Těším se.